Tomáš Baťa* 3. 4. 1876 Zlín, † 12. 7. 1932 Otrokovice, podnikatel v obuvnickém průmyslu
Pocházel z rodiny s obuvnickou tradicí. Byl mladším bratrem Antonína B. (1874–1908) a starším bratrem Jana Antonína B. (1898–1965). Vyučil se obuvníkem a krátce pracoval v otcově obuvnickém závodě v Uherském Hradišti, kde měl na starosti prodej výrobků. 1894 založili spolu se starším bratrem Antonínem a sestrou Annou ve Zlíně vlastní obuvnickou firmu vyrábějící valašské prošívané houněné boty. Měli dílnu na zlínském náměstí, většinou se však jejich podnik opíral o domáckou práci. Firmu vedli zpočátku oba bratři společně, když 1895 starší Antonín nastoupil tříletou vojenskou službu, převzal Tomáš dočasně celé řízení podniku. V červnu 1900 se závod přestěhoval z náměstí do nově vybudované tovární budovy u zlínského nádraží. 1904 odjel Tomáš B. na zkušenou do ciziny a pracoval v amerických, britských a německých továrnách na obuv. Získal bohaté zkušenosti, které využil k rozvoji zlínského závodu. Provedl reorganizaci pracovních operací a prosadil řadu technických novinek. Tehdy také zavedl mechanický pohon pracovních strojů parním strojem. Po onemocnění bratra Antonína 1905 vedl Tomáš B. již celou firmu sám. Za první světové války získal rozsáhlé dodávky pro armádu a podstatně rozšířil výrobu i provozy. Po válce se prosadil díky reklamou dobře podchycenému zlevňování obuvi za deflační krize roku 1922. Od té doby firma rychle zvětšovala odbyt, rozšiřovala výrobu a popularita B. jako úspěšného podnikatele rychle rostla. Vedle nových výrobních hal budoval síť prodejen a opraven obuvi. 1928 měla firma osm tisíc zaměstnanců a prodala devět milionů párů bot. Díky její výrobní a exportní expanzi získalo Československo 1928 světové prvenství ve vývozu obuvi, které si, s výjimkou roku 1930, udrželo až do mnichovského diktátu. Firma T. & A. Baťa se podílela 55 % na celkovém československém vývozu obuvi. B. se stal největším podnikatelem v československém lehkém průmyslu a svými výrobky, orientovanými na široké vrstvy obyvatel, pronikal do všech částí světa. Celní překážky obcházel zřizováním továren v cizích zemích.
V průběhu dvacátých let prováděl v několika vlnách technickou modernizaci a racionalizaci svých továren, 1927 zavedl proudovou výrobu na běžícím pásu, která výrazně zvýšila produktivitu i intenzitu práce. Hlavní příčina jeho úspěchů tkvěla však ve vynikající, o vědecké metody se opírající organizaci práce v celém podniku i v jednotlivých provozech. B. zavedl vertikální organizaci výroby, samosprávu dílen a jejich spoluúčast na zisku. Důkladným propracováním pracovních postupů i pracovních úkonů dosáhl vysokého využití pracovní doby a v tehdejších poměrech maximální intenzity a efektivnosti práce zaměstnanců. Tomu odpovídaly i vyšší mzdy než v ostatních firmách lehkého průmyslu. Své zaměstnance oslovoval spolupracovníci a vyžadoval od nich všestrannou spolupráci. Zavedl jejich účast na zisku, která závisela na kvalitě a kvantitě práce. Ve své době nebývalou pozornost věnoval přípravě pracovníků firmy – 1925 zřídil Baťovu školu práce s internáty. Z ní vycházeli odborně zdatní a iniciativní pracovníci, kteří představovali významnou položku v B. podnikatelské strategii. S rozmachem podniku stavěl nejen nové moderní tovární haly ve Zlíně a pomocné provozy v Otrokovicích, ale dal pro své zaměstnance vystavět 1 800 úsporných, na svou dobu však moderně koncipovaných a zařízených domků. Dále vybudoval ve Zlíně školy, nemocnici a kulturní zařízení. Mimořádnou pozornost věnoval B. také obchodní propagaci. Odborové organizace ve svém podniku netrpěl. B. expanze při prodeji obuvi těžce postihla menší živnostníky, vedla k likvidaci desetitisíců drobných obuvníků. To však byla objektivní tendence doby, kterou B. postup výrazně urychlil. 1931 přeměnil B. dosud rodinnou firmu v akciovou společnost, v níž byl nadále generálním ředitelem i předsedou správní rady. Kvůli nastupující hospodářské krizi a odbytovým obtížím od 1929 více investoval v cizině a zřizoval tam sesterské společnosti. 1931 získal svolení Národní banky československé pro volné nakládání s devizami. První sesterskou společnost Deutsche Schuh AG založil již 1929 v Německu, v následujících letech pak další v Polsku, Švýcarsku, Švédsku, Nizozemí. Všechny zahraniční sesterské společnosti úzce spolupracovaly s mateřskou společností ve Zlíně. Počátkem třicátých let představoval podnik Baťa největší obuvnický koncern v Evropě s rozsáhlými výrobními provozy, koželužnami, vedlejšími provozy v ČSR a také několika továrnami a obchodními společnostmi v cizině. Celkem měl třicet tisíc zaměstnanců a patřil mezi největší podniky v Československu. Uprostřed zápasu s důsledky světové hospodářské krize B. zahynul při havárii letadla, krátce po startu na obchodní cestu do Švýcarska. Po jeho tragické smrti se do čela firmy postavil jeho nevlastní bratr Jan Antonín B. Zásluhou svého neobyčejného talentu, organizačních schopností a houževnatosti se Tomáš B. vypracoval z drobného obuvníka na nejvýznamnějšího a ve světě nejznámějšího podnikatele meziválečného Československa.
Zdroj: Vlastislav Lacina Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Baťa mladší (Tomáš Jan Baťa, anglicky Thomas John Bata; 17. září 1914 Praha – 1. září 2008 Toronto, Kanada) byl česko podnikatel, syn zakladatele firmy Baťa Tomáše Bati.
Život
Narodil se v Praze. Jeho výchovu řídil otec Tomáš Baťa, který ho vedl k samostatnosti. V raném věku studoval jazyky v Anglii a ve Švýcarsku. V Baťově škole práce ve Zlíně se vyučil obuvníkem. Při práci ve firmě Baťa, kde mu byly svěřovány odpovědné pozice (vedoucí nově postaveného Obchodního domu ve Zlíně, zakládání obchodní sítě v Belgii), externě vystudoval Obchodní akademii v Uherském Hradišti. Po smrti otce řízení jeho rozvoje přejímá Dominik Čipera, Jan A. Baťa a matka Marie. V roce 1939 odjel přes USA do Kanady, kde založil výrobní jednotku a město Batawa.[1] V únoru 1942 se stal kanadským občanem, sloužil i jako kapitán v kanadské armádě, v roce 1999 mu byla udělena čestná hodnost plukovníka pluku Hastings & Prince Edward. Aktivně se zapojil do boje proti fašismu, přičemž továrna v Batawě vyráběla zbraně pro spojenecké armády. Po roce 1945 konsolidoval válkou postiženou firmu, již bez Zlína, který byl znárodněn v roce 1945, přičemž firma přišla o své podnikání i v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Německu a Jugoslávii, což činilo 2/3 základního jmění. Výroba klesla z 89 mil. párů (1938) na 23 mil. párů (1945). Při další expanzi firmy Baťa ve světě se orientoval na zakládání nových menších výrobních jednotek a obchodů s jasnou baťovskou myšlenkou synergie zvyšující životní standard obyvatelstva. Řízení firmy Bata Shoe Organization (BSO) s více než stovkou závodů v desítkách zemí světa přesunul v roce 1964 z Batawy do kanadského Toronta. Dlouhé roky vedl spory o část majetku firmy se svým strýcem Janem A. Baťou.[p 1] Soudy jednoznačně tento majetek přiřkly Tomáši J. Baťovi. Firma pod vedením Tomáše J. Bati dosáhla největšího úspěchu v 80. letech minulého století, když celosvětově v roce 1984 vyrobila 220 mil. párů a prodala ve svých obchodech 314 milionů párů obuvi, což byl 3,5 násobek předválečné výroby firmy Baťa. V roce 1984 předal vedení BSO do rukou svého syna Thomas G. Bata.
Od roku 1960 byl aktivní v Mezinárodní hospodářské komoře a Poradním výboru pro obchod a průmysl při OECD. Byl také členem správní rady Canadian Pacific Airlines a IBM.
Jednoznačně podpořil vítězství sametové revoluce, když v prosinci 1989 přijel do Prahy a Zlína, kde promluvil k tisícům občanů. Byl vnímán jako symbol úspěchu. V roce 1992, po složitých jednáních na úrovni vlády, obnovil podnikání firmy Baťa v Československu.
Tomáš Baťa jr. se stal zakladatelem mezinárodní neziskové vzdělávací organizace Junior Achievement v Československu. Cílem byla výchova a vzdělávání mladých podnikatelů. Byl členem její správní rady a ambasadorem pro ČR a Slovensko.
V roce 1990 vydal v Torontu své paměti, které pak byly v roce 1991 vydány v pražském vydavatelství Melantrich.[1]
V roce 1998 založil Nadaci Tomáše Bati a pro její činnost nechal zrekonstruovat rodinnou vilu ve Zlíně. Formuloval její poslání: ”Podporou kultury, vzdělání a mládeže rozvíjet hodnoty společnosti a podnikatelského ducha, díky kterému se stalo jméno Baťa slavným.” Nadace nejen, že dnes podporuje rozvoj mladých lidí, ale stala se také nositelem a aktivním šiřitelem baťovského odkazu.
Aktivně se věnoval povznesení podnikatelské vzdělanosti a kultury v ČR a na Slovensku a zejména ve zlínském regionu. Významně se podílel na založení a rozvoji zlínské univerzity, které propůjčil jméno svého otce Tomáše Bati a od počátku stál v čele její správní rady.
Rodina
Tomáš Baťa ml. se oženil v roce 1946 se Sonja Wettstein, měli syna Thomase George (1949) a tři dcery – Christine Schmidt-Bata (1953), Monica Pignal-Bata (1955) a Rosemarie Blyth-Bata (1960).[3]
Řízení společnosti Baťa
Tomáš J. Baťa řídil BSO od roku 1945 až do roku 1984. Firma pod vedením Tomáše J. Bati dosáhla největšího úspěchu v 80. letech minulého století, když celosvětově v roce 1984 vyrobila 220 mil. párů a prodala ve svých obchodech 314 milionů párů obuvi, což byl 3,5 násobek předválečné výroby firmy Baťa. Při poválečné expanzi firmy Baťa ve světě se orientoval na zakládání nových menších výrobních jednotek a obchodů s jasnou baťovskou myšlenkou synergie zvyšující životní standard obyvatelstva.
Ocenění
- Byl držitelem nejvyššího kanadského vyznamenání Řádu Kanady nejvyššího stupně (CC).
- V roce 1991 se stal nositelem Řádu T. G. Masaryka II. třídy.
- Doktor práv, LLD, h.c. York University, Toronto, Canada
- Doktor ekonomických věd, h.c. VŠE Praha, ČR
- Doktor h.c. Technické fakulty, University Brno, ČR
- Doktor práv, h.c., St. Francis Xavier University, Canada
- Vyznamenání Paul Harris Fellow Rotary International
- Držitel Bílého Kříže, Slovensko
- Důstojník libanonského národního řádu cedru
- Cena Gratias Agit, Ministerstvo zahraničních věcí ČR
- Responsible Capitalism Award, Anglie, 2007
Odkazy
Poznámky
- Podle Jaroslava Pospíšila, autora knihy Rub a líc baťovských sporů, si Jan A. Baťa majetek neoprávněně přivlastnil na základě neplatné kupní smlouvy.
Reference
- ↑ a b BATA, Thomas J. Švec pro celý svět. Praha: Melantrich, 1991. Dostupné online. ISBN 80-7023-106-8, ISBN 978-80-7023-106-7. OCLC 28088975
- ↑ Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných
- ↑ KNOTEK, Stanislav. Tomáš Baťa Známý i neznámý. první. vyd. [s.l.]: Kniha Zlín, 2014. 192 s. ISBN 978-80-7473-272-0.
Literatura
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství
Jan Antonín Baťa * 11.3.1898 Uherské Hradiště – † 23.8.1965 Sao Paulo (Brazílie)
podnikatel v obuvnickém průmyslu; mladší nevlastní bratr Tomáše Bati (1876–1932), zakladatele obuvnické firmy Baťa
Po okupaci Československa odjel se souhlasem okupačních úřadů v červnu 1939 do USA, kde působil až do roku 1941, kdy byl nucen v souvislosti se vstupem USA do války s Německem odejít do Brazílie. Zde si postupně získal uznání a stal se poradcem prezidenta pro otázky hospodářského rozvoje.
V Československu byl po válce obviněn s kolaborace s nacistickým Německem a Národním soudem odsouzen 2. 5. 1947 v nepřítomnosti k 15 letům žaláře a propadnutí jmění ve prospěch státu.
V devadesátých letech byl zčásti rehabilitován. Dne 2. května 2007 byl ve Zlíně odhalen Pomník Jana Antonína Bati. Zcela očištěn soudem byl v listopadu 2007.
vyučený obuvník – vyučil se v Baťových závodech ve Zlíně, praxi získal také v Německu a USA
dne 26. 3. 1938 mu byl udělen Benešovou technikou v Brně čestný doktorát, který mu byl však odňat rozhodnutím profesorského sboru ze 7. 5. 1948 v souvislosti s jeho odsouzením za kolaboraci, znovu doktorát vrácen v listopadu 2020
socha v nadživotní velikosti ve Zlíně (odhalena 2. 5. 2007)
– Budujeme stát pro 40 milionů lidí, 1937.
– Za obchodem kolem světa, 1937.
– Ideální průmyslové město, 1939.
v rodinné firmě – po tragické smrti nevlastního bratra Tomáše Bati převzal vedení, roku 1937 propagoval firmu po celém světě; ve Spojených státech, kam odešel v roce 1939 zahájil výstavbu nové továrny v Belcampu, odtud odešel do Brazílie na pozvání tamní vlády a působil zde jako prezidentský poradce pro hospodářský rozvoj
Jako datum narození Jana Antonína Bati se oficiálně uvádí 7. 3. 1898, podle zápisu v matrice narozených Farního úřadu v Uherském Hradišti se však narodil 11. 3. 1898.
V matrice má také uvedena jako křestní jména Jan Karel, jméno Karel si nechal oficiálně změnit na Antonín roku 1938, dodatečná změna jména v matrice byla provedena 11. 4. 1939.
Srov. článek Nejasné Baťovo výročí, MF Dnes, Východní Morava, 13. 3. 2008, str. C1-C2.
Zdroj: Internetová encyklopedie Brna
Tomáš Baťa – Hostavice
Zámeček Hostavice. Natočil Josef Snětivý ml. dne 31. května 2018.
