Délka toku: 37,5 km
Plocha povodí: 134,85 km2
Hydrologické pořadí toku: 1-12-01-034
Přítoky Rokytky: Říčanský potok, Křenický, Běchovický, Svépravický, Hostavický, Vackovský, Prosecký potok, Chvalka, Malá Rokytka
Správce toku: Odbor ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy (úsek 0,00 – 14,9 km)
Povodí Vltavy s.p. (úsek 14,9-37,5 km)
Údržba toku ve správě OOP MHMP: Lesy hl.m. Prahy
Kvalita vody: rozbor, tabulky pro rok 2001–2009
Zátopová území: povodí Rokytky včetně přítoků
Výskyt rybích společenstev: dle výzkumu z let 2007-2008
Střípky z historie: Proměna Rokytky v čase
Rokytka
Pramení jihovýchodně od Říčan v prostoru Říčanského lesa mezi obcemi Tehov a Tehovec v nadmořské výšce 453 m n.m.
Prameny Rokytky jsou dva a po několika stech metrech se stékají a stávají se počátkem nejdelšího pražského potoka, který má délku na území Prahy 31,5 km. Rokytka protéká řadou rybníků a chráněnými územími. Rokytka a její okolí prošlo v minulosti značnými změnami. V historii vinařská oblast Libně a Vysočan, kam se ještě na začátku 19. století jezdilo za přírodou, na venkov za rekreací, prošly během 19. a 20. století rozsáhlou proměnou. Rozvoj průmyslu v těchto čtvrtích byl značný, vznikly továrny na cement, líh atd.
Vodní síla Rokytky byla také využívána k pohonu mlýnů, které byli v její blízkosti postaveny. Jednalo se o Löwitův mlýn u ústí Rokytky v Libni, Kejřův mlýn v Hloubětíně, Kyjský mlýn, Počernický mlýn. V současnosti již jsou průmyslové areály částečně nahrazeny bytovou zástavbou a sportovními komplexy. Na začátku 20.století došlo k nejvýznamnější regulaci Rokytky, kdy během let 1905-1910 došlo k napřímení, prohloubení a opevnění jejího koryta od Libně po Hloubětín. Zajímavostí je, že na tyto práce byli najímáni námezdní dělníci italské národnosti, tzv. barabové. Další regulací utrpělo koryto na mnoha místech svého toku v 70. letech minulého století. Odbor ochrany prostředí Magistrátu hl. města Prahy se snaží tyto zásahy napravit, uvést Rokytku do stavu blízkého přirozenému vodnímu toku, mimo jiné také za přispění finančních prostředků z fondů Evropské unie.
CO SE KDY NAPSALO O ROKYTCE...
Výstavba retenčních nádrží je v Praze problém sám o sobě. S výstavbou nových a nových pražských sídlišť, kdy větší půdní celky pokryje beton a živicový koberec cest a parkovišť a dešťová voda se nemají kam vsakovat, vyvstává otázka jejího odvodnění. Budují se oddílné dešťové kanalizace, ale kam je vyvést, když vlastní kanalizační soustava je přetížená. Nejjednodušší a nejlevnější je do potoků. A tak bylo kolem roku 75-76 rozhodnuto, proměnit pražskou síť potoků defacto ve stoky. Co tomu řekne příroda, se samozřejmě nikdo neptal. A i kdyby, musí přece ustoupit „vyšším zájmům společnosti“. Aby se drastický zásah do městské hydrosféry poněkud zmírnil, naplánovala se síť retenčních nádrží, která má zadržet příval dešťových vod do koryt potoků.
Rokytka není zrovna nejčistší říčkou na území Velké Prahy. To ovšem neznamená, že je možné takto hospodařit v jejích břehových porostech. Aby byla schopna co nejlépe plnit své původní poslání v hydrologickém systému krajiny není žádoucí, aby kácením doprovodné zeleně docházelo časem k erozi půdy, což by čistotě Rokytky ještě více přitížilo. …“ (Nika 6-7/1980, I. Makásek, Rokytka pro životní prostředí)
Pískovna, Praha 14 – Hostavice, 2,0 ha. – lov ryb v celém podrevíru je dočasně zakázán z důvodu ochrany přírodní památky po rekonstrukci.
(Zdroj: Nika 9/1982, Ivan Makásek, Pražské potoky Rokytka)
Autor: Filip Hušek
